Často kladené otázky — FAQ

Jak je ve svobodné škole organizována výuka?

Učení zahrnuje společné aktivity dětí v heterogenní sociální skupině i individuální aktivity. Učební prostor umožňuje volný přístup dětí k pomůckám a materiálům a spolupráci mezi dětmi. Děti mají možnost volného pohybu při učení v rámci vymezených hranic bezpečného prostředí. To dětem umožňuje maximálně využívat připravené prostředí, realizovat své vývojové úkoly a mít dostatek času na objevování, soustředění, vzájemnou komunikaci, volnou hru, učení se ve vlastním tempu a vzájemnou pomoc.

Vítané jsou externí příležitosti pro vzdělávání, jako vzdělávací akce a výukové programy kulturních organizací zaměřené na školy, návštěvy přírody, galerií, muzeí, zajímavých pracovišť, pozvání odborníků do školy a příležitosti nabízené regionem. Plán studia zahrnuje také vzdělávací pobyty se zkušenými průvodci zaměřené na vybraná témata. Tyto pobyty pomohou dětem kromě akademických znalostí rozšířit i praktické dovednosti jako jsou samostatnost a zodpovědnost v novém prostředí.

Jak probíhá učení?

Společné učení dětí probíhá ve věkově smíšených skupinách, což podporuje vzájemnou spolupráci a komunikaci. Spolupráce mladších a starších dětí vede také k vytváření zdravého a bezpečného prostředí mezi dětmi, které napomáhá v prevenci šikany. Individualizované vzdělávání umožňuje dětem objevit a využívat svůj vlastní učební styl. V procesu učení je podporována vlastní aktivita dětí a jejich vnitřní motivace. Děti se na zvolenou činnost mohou koncentrovat tak dlouho, jak potřebují. Děti se učí především praktickými situacemi, jednoduše vším, co dělají.

Jaká je role učitele?

Učitelé jsou především asistenti vzdělávacího procesu, kteří se připojují k dětem, a dále inspirátoři učení. Jak ale učitele nejlépe nazvat? Slovo učitel se často spojuje se slovem pedagog. Pokud jsou děti pedagogicky vzdělávány vnější silou, dochází k útlumu vnitřní motivace. To je častý problém, se kterým se naše současné školství potýká. Takže pedagog ne. Co průvodce? Ten zase evokuje osobu, která zprostředkovává prohlídku zámku nebo jiné památky. Takže průvodce raději taky ne, i když hezky popisuje roli učitele ve svobodné škole - provázet, být po ruce. Líbí se nám výraz amikant/amikantka, který vychází z málo známého slova amikace. Amikace (z latiny: “amicus”, přítel) popisuje vztah mezi dospělými a dětmi. Dítě, byť má méně zkušeností, je partnerem v rovnocenném vztahu. Vztah by neměl být vychýlen na jednu či druhou stranu. Neformuje děti, dává jim prostor. To neznamená, že dospělý dělá, co si dítě zamane, respekt je vzájemný.

Jak jsou děti hodnoceny?

Podporujeme spolupráci mezi dětmi, poskytování zpětné vazby a sebehodnocení. Školní aktivity dětí nejsou hodnoceny známkami ani jinými nástroji, které vedou k porovnávání výkonů a soutěži. Výroční hodnocení je slovní. Sebehodnocením se posiluje sebeúcta a sebevědomí žáků. Chybu, ale i konflikt, se dítě naučí chápat jako přirozenou věc v procesu učení, jako důležitý prostředek učení.

Jak budujeme fungující komunitu?

Připisujeme velkou důležitost dobré kvalitě vztahů a sociálních procesů, které jsou i předpokladem kvalitního učení. Za důležité hodnoty považujeme vzájemný respekt, ohleduplnost, pomoc a otevřenou komunikaci mezi účastníky vzdělávacího procesu. Děti se společně s dospělými podílejí na vytváření pravidel a společně hledají řešení, pokud jsou pravidla porušována. Zaměřujeme se na podporu účastníků konfliktů, konflikty vnímáme jako důležitou součást života a příležitost pro učení. V komunikaci využíváme metod nenásilné komunikace.

Jak probíhá hlasování a tvorba pravidel ve svobodné škole?

Na rozhodování, hlasování a tvorbě pravidel se podílí všichni, kdo do školy chodí - děti i dospělí. Pravidelně, ve stanovenou dobu, probíhá kruh - shromáždění, na kterém každý může říct svůj názor, návrh, co se mu líbí, nelíbí a podobně. V případě potřeby lze svolat mimořádné shromáždění, kde se řeší aktuální problém. Samotné hlasování na sněmu vychází ze sociokratického modelu, jehož principem není přehlasování menšiny většinou, snahou je nalézt takové řešení, které vyhovuje všem a nikdo není zásadně proti. Společný návrh se tak postupně tvoří uprostřed kruhu a dává pak smysl všem. Hledání takového řešení zabere nějaký čas, ten se ale vždy vyplatí. Konečné řešení může být nakonec ještě lepší, než původní řešení navrhovaná jednou nebo druhou stranou.

Co když se dítě rozhodne nic nedělat?

Vycházíme z toho, že nedělat nic vlastně není možné. I ve zdánlivé pasivitě dochází k důležitým procesům nalézání své vnitřní motivace, objevování sebe sama či učení se zodpovědnosti za svůj život. Tzv. „nicnedělání“ a prožitek nudy vnímáme jako velmi důležitou zkušenost při hledání sebe sama. V této situaci nikomu vedené aktivity nenutíme, protože tím velmi pravděpodobně dojde jen k většímu uzavření vnitřní motivace. Dětem, které vedené vzdělávací aktivity odmítají, dáváme čas a prostor, aby si tímto stádiem prošly, jelikož vnímáme, že je tato fáze stejně podstatná pro růst a vývoj dítěte jako jakákoli jiná.

Jak budou děti z vaší školy připraveny na další stupeň vzdělávání?

Svobodná škola svými hodnotami, obsahem a organizačními formami vzdělávání naplňuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a v něm popsané klíčové kompetence. Zajistí tak podmínky pro úspěšnou přípravu dětí na přechod k dalšímu stupni vzdělávání. V případě speciálních potřeb dětí, včetně přípravy na specifické zkoušky, můžeme ve spolupráci s dítětem vytvořit individuální plán přípravy. Záleží ale na tom, co dítě opravdu chce. Tlak, který by šel proti směřování dítěte, je z našeho pohledu kontraproduktivní a neslučuje se s hodnotami školy.

Vycházíme z předpokladu, že hlavní přidanou hodnotou vzdělávání (a zároveň i podmínkou jeho úspěšné celoživotní realizace) je, vedle schopnosti učit se, především dobrý vztah sama k sobě, zdravá sebeúcta, objevení a rozvinutí vlastních talentů, efektivní komunikace, kvalitní vztahy s ostatními lidmi a dobrý vztah k prostředí, ve kterém žijeme. Dílčí znalosti mohou být užitečné, pokud je děti mají uspořádány ve smysluplných myšlenkových konceptech, jinak jsou k nepotřebě a mozek je rychle zapomíná. Znalosti jsou sice důležitou, ale pouze jednou ze součástí komplexní osobnosti, pro kterou bude v budoucím životě a světě stále důležitější rozpoznat, co je důležité, umět se učit, učit se s radostí a dosahovat mistrovství v oboru svého talentu a zájmu.

Jsou nějaká pravidla a povinnosti, která musí děti dodržovat?

Svoboda v naší škole je vyvážena zodpovědností a souvisí s dodržováním komunitních pravidel dohodnutých na sněmu a ve školním řádu. Platná komunitní pravidla jsou k dispozici ve škole, školní řád je k dispozici na nástěnce školy. Každý nově příchozí (dítě i dospělý) je povinen se s těmito pravidly seznámit a řídit se jimi po dobu pobytu v prostorách školy.

Mimo dodržování pravidel školy, která vycházejí ze školního řádu a pravidel komunity, má každé dítě svobodu ve volbě toho, jak chce prožít svůj den ve škole.

Proč by naše dítě mělo nastoupit do Vaší školy? V čem se liší od „klasiky“?

Naše škola staví na třech základních principech, kterými jsou svoboda, respekt a zodpovědnost. To je asi nejzásadnější charakteristika naší školy. Dětem nabízíme, ale nenutíme. Nehrajeme si na to, že všichni umí všechno stejně a ve stejný okamžik — podle nás to není možné a není to pro život samotný potřeba. Naše škola je svobodná tak, jak to naše současná školská legislativa umožňuje. Rozdíly oproti ostatním školám jsou patrné, ale nemáme potřebu se vůči někomu vymezovat.

Naše škola musí splňovat veškeré hygienické a bezpečnostní předpisy, ale nemusí být cítit školou na sto honů. Snažíme se postupně vytvořit takové prostředí, ve kterém se budou cítit v pohodě úplně všichni. Neuvidíte u nás tedy tradiční třídu s lavicemi, jejímž centrem je tabule a před ní vyučující. Každý si volí jak své pracovní tempo, tak místo. Někdo potřebuje zrovna teď běhat nebo si povídat, jiný by si zase rád četl v klidu. Každý se může přesunout dle svých aktuálních potřeb. Učitel není v našem pojetí chápán jako někdo, kdo rozkazuje, přikazuje, úkoluje, odměňuje a trestá. Místo toho nabízí a pomáhá hledat cesty. U nás to není o paní učitelce/panu učiteli, u nás jsou děti a amikanti/amikantky. Všichni jsme si rovni, oslovujeme se křestními jmény a tykáme si. Svou školu si společně vytváříme, podílíme se na tvorbě společných pravidel, ve škole si to užíváme, ptáme se, hledáme a nacházíme. Pokud je Vám náš přístup blízký, ozvěte se, rádi se s Vámi setkáme.